Anděla Zaoralová se narodila 4. 2. 1921 v malé vesnici Písty (dnes součást Budyně n. Ohří). Její oba rodiče byli velcí čtenáři, a rovněž i šachisti. Žili spolu v docela hezkém domečku v obci Slatina pod hradem Hazmburk. Ten si její rodiče sami postavili a celý život až do začátku světové války na něj spláceli hypotéku.
Ve svých 15 letech nastoupila Andělka k firmě Baťa do Zlína jako dělnice a později (po absolvování obchodní školy při zaměstnání) jako úřednice.
V roce 1940 se vdala za Karla Zaorala (roč. 1916) a po narození syna Káji o rok později zůstala v domácnosti.
Po válce se s manželem Karlem rozhodli přestěhovat do pohraničí v severních Čechách, konkrétně do Teplic, kde manžel nastoupil jako podnikový hospodář do tehdejších Stalinových závodů v Záluží u Litvínova (později Chemopetrol Litvínov).
V roce 1950 se Anděle Zaoralové narodila dcera Iva, moje maminka. Již v roce 1952 nastoupila opět do zaměstnání a to konkrétně do Sdružení komunálních podniků (SKP) jako zástupce vedoucí Divadelní kavárny a později v centrále podniku jako účetní.
V důsledku onemocnění malé dcery Ivanky na průdušky se rodina na podzim 1953 přestěhovala do Pardubic, kde babička Andělka nastoupila jako sekretářka v pardubické pobočce Státní pojišťovny. Velmi brzy však vážně onemocněla s ledvinami a musela od podzimu 1954 absolvovat léčbu na urologickém oddělení Tuberkulosní léčebny na Pleši.
Během pobytu v Pardubicích, kde rodina zůstala do roku 1960, babička Andělka pracovala nejprve v prodejně knih a poté v knihovně. Zde se věnovala mj. dětským čtenářům a za svůj příkladný vztah k nim byla i oceněna v podobě "uznání vzorné vedoucí knihovny a veřejně činné osoby v oblasti kultury." Svou práci však mohla, vzhledem k přetrvávajícím zdravotním potížím, vykonávat jen na částečný úvazek.
Poté co syn Karel získal zaměstnání v Československé televizi, se rodina v roce 1960 přestěhovala do Prahy. Zde Andělka pracovala v letech 1962 - 67 jako hospodářka na hned několika základních školách v Praze - Strašnicích. Ve své práci však byla velmi limitována svým nelepšícím se zdravotním stavem. V roce 1966 tak musela absolvovat svou první operaci ledvin. Po krátkém zaměstnání ve společnosti Strojexport coby provozní referentka odbytu byla v roce 1968 nucena nastoupit do invalidního důchodu a v roce 1971 pak absolvovat druhou operaci ledvin.
Po ní a celé řadě léčebných pobytů v Mariánských lázních se zdravotní stav Andělky Zaoralové částečně zlepšit a ona mohla nastoupit alespoň na krátkodobé brigády. V roce 1972-73 to bylo třeba na Ministerstvo financí, kde pracovala v oddělení ekonomických informací na přípravě statistiky kultury za předchozí období. Od konce 70. let pak pracovala na částečný úvazek ve Filmovém podniku hl. města Prahy nejprve jako ekonom a později coby provozní referent kina (přesněji řečeno pokladní kina). V již zmiňovaných Mariánských lázních pak během léčebných pobytů, které trvaly zpravidla tři až čtyři měsíce, pracovala Andělka ve Výzkumném ústavu balneologickém jako asistentka primáře.
Ani ve svých 70 letech babička Andělka nezahálela. Pro své skvělé organizační schopnosti byla v roce 1990 oslovena radnicí na Praze 10, aby dělala vedoucí samosprávy Klubu důchodců Karpatská. V této funkci působila skoro 10 let a organizovala různé přednášky či autobusové výlety pro zdejší seniory. Pro své bezprostřední a přívětivé chování i značnou výřečnost, si velmi rychle získala oblibu druhých lidi, kteří ji měli moc rádi.
Velmi ji měli rádi též její vnuci, kterých měla celkem čtyři. Nejstaršímu z nich Romanovi Zaoralovi se velmi věnovala zejména době jeho raného dětství, kdy s ním několikrát pobývala na rekreaci v Harrachově. Později byli spolu třeba i v Bulharsku. Dalšími jejími vnuky jsou Martin Zaoral a bratři Jan a Petr Bezděkovští. Všechny vnuky se Andělka snažila vést k lásce k literatuře a ke kultuře.
Od roku 1992 se začala Andělka Zaoralová (spolu se svým manželem i vnuky Honzou a Petrem) účastnit bohoslužeb ve sboru Praha-Smíchov Církve adventistů sedmého dne. Dne 17. 6 1994 byli Andělka se svým vnukem Honzou společně pokřtěni. Společenství sboru Praha-Smíchov si babička Andělka velmi oblíbila a cítila se v něm velmi dobře. Kromě účasti na samotných bohoslužbách se s manželem Karlem účastnili aktivit místního oddělení seniorů, kam patřila společná setkávání o víkendech, vystupování s pásmem recitací a písní na odpoledních programech místního sboru nebo letní společné rekreace.
V dubnu 2000 oslavila babička Andělka s dědečkem Karlem v modlitebně CASD Praha-Smíchov diamantovou svatbu. Brzy poté však onemocněla na rakovinu žaludku a dne 21. 9. téhož roku zemřela.